středa 18. července 2012

Modrožlutý háčkovaný polštářek

     Už jsem tady zase s polštářkem. Lukášek si postěžoval, že jsem ještě neuháčkovala žádný polštářek přímo pro něj.




     Vyrazili jsme tedy do švadlenky pro přízi. První varianta světle fialové a lososové, kterou si vybral, se mi do klučičího pokojíčku, kde vládne červený Blesk McQueen a Bořek Stavitel nezdála úplně nejlepší. Na druhý pokus jsme vybrali modrou, kterou mají na povlečení a prostěradlech a k ní žlutou.


     Přiznám se, že i tak se mi to zdálo nejprve dost divoký, ale výsledek mě docela příjemně překvapil. Vzor polštářku jsem viděla už před časem u Jany a moc se mi líbil. Líbí se mi i v reálu a určitě ho ještě použiju.

     Mějte se krásně.


neděle 15. července 2012

Stolování na zahradě

     Mám moc ráda letní posezení a grilování na zahradě. Měli jsme přes víkend návštěvu a na zahradě se i lépe všichni vejdeme. 
Mám moc ráda mističky IB Laursen. Budu si muset ještě nějaké přikoupit.
I počasí se v sobotu nakonec umoudřilo a tak se odpoledne i večer vydařili. Až jsem zapomněla vyfotit ještě něco dalšího.


pátek 13. července 2012

Knížka Nebeská intrika

     Dneska mám pro vás zase trochu tajemna a záhadna.


     Jestli máte rádi historii a záhady, mohla by vás zaujmout knížka Nebeská intrika. Je o životech známých astrologů Tycha de Brahe a Johannese Keplera. Knížka popisuje samozřejmě životy a dílo i významné objevy těchto vědců, hlavně ale rozebírá okolnosti Brahovi smrti. Donedávna se totiž předpokládalo, že Tycho de Brahe zemřel v důsledku prasknutí močového měchýře. V 90. letech ale vědci objevili důkazy, které naznačují, že Tycho de Brahe byl otráven. A za nejpravděpodobnějšího pachatele vraždy označili právě jeho spolupracovníka ale i konkurenta na poli vědy Johannese Keplera. A tak se vraťte do rudolfinské Prahy a na zámek v Benátkách nad Jizerou,  a pojďte se podívat, co zločinu předcházelo a přemýšlet o tom, jestli se vůbec stal.


sobota 7. července 2012

Háčkovaný košíček do koupelny

     Zkusila jsem si uháčkovat košíček na drobnosti do koupelny a doplnila ho žínkou.

      Protože po koupání našich kluků vypadá koupelna většinou jako po povodních, zvolila jsem akrylovou přízi Perleta. Myslím si, že bude rychleji schnout než 100 % bavlněná příze. Háčkovala jsem háčkem 3,5. 

     Pokud by náhodou někdo nevěděl jak na to, dno háčkujeme jako kolo, já háčkuji od oka, ale použít můžete třeba návod na kulatý polštářek. O chvilku dříve, cca o 2 řady, než jaký chcete mít průměr košíčku, přestanete přidávat očka a háčkujete tolik řad, jak chcete mít košíček vysoký. Ke dnu totiž "spadne" kousek stěny a pokud dno uháčkujete tak velké, jak chcete mít košíček, ve výsledku je košíček už moc velký. Když máte košíček tak vysoký, jak potřebujete, začnete háčkovat v protisměru a rantlík se vám začne krásně sám přehýbat. Po uháčkování potřebného počtu řad ukončíme, zapošijeme a můžeme se radovat z košíčku. Pokud chcete na některém místě protáhnout stužku, uháčkujete jednu řadu tak, že háčkujete 3 dlouhé sloupky a místo čtvrtého řetízkové očko, 3 dlouhé sloupky, řetízkové očko ... atd. 

     Žínku jsem chtěla mít levandulovou a myslím, že barvu jsem docela strefila. Žínka je háčkovaná z mé oblíbené bavlněné Katky, háčkem č. 2,5.
     Mějte krásné dny



čtvrtek 5. července 2012

Šumava díl třetí

     Krásné počasí a prodloužený víkend láká a snad i přímo vyzývá k výletům. Nás bohužel žádný nečeká, protože manžel musí do práce, ale vzpomněla jsem si, že vám ještě dlužím obrázky z posledního dne na Šumavě. Vydali jsme se krásnou trasou z Borové Lady přes Knížecí pláně na Bučinu.
    Mezi Knížecími pláněmi a Bučinou můžete malinko odbočit a navštívit zachovalý a udržovaný hřbitov těchto vesnic. Je vidět, že i když německé obyvatelstvo bylo vysídleno a neopouštělo tato místa právě v dobrém na své předky a původ nezapomíná.


      Bučina je již těsně na hranici s Německem, do Německa je to kolem 1 km. Knížecí pláně i Bučina jsou zaniklé vesnice díky vysídlení v 50. letech. I díky tomu je krajina v této oblasti prostá jakékoli výstavby a nádherně zachovalá. Na Bučině byl obnoven hotel Alpská vyhlídka,  který je přesnou kopií hotelu Pešlova chata, který zde stával. 

     Kromě toho, že tu výborně vaří, je tu za příznivého počasí krásný výhled na alpské vrcholy, tak jak slibuje název hotelu.



     U hotelu je také model železné opony, která obklopovala Československo v dobách komunismu. 



     Stejně jako hřbitov je krásně udržovaná i půvabná kaplička přímo na Bučině.

     Pokud se nechcete vracet stejnou cestou zpět, můžete z Bučiny sejít do Kvildy. V letní sezóně jezdí z Kvildy na Bučinu dokonce i autobus. Celá cesta je ale nepříliš náročná, sjízdná pro kola, kočárky, tříkolky a jiná přibližovadla, takže se neobávejte ji absolvovat ani s malými dětmi. Prudší stoupání vás čeká až těsně před Bučinou, ale dá se zvládnout. 

     Přeji krásné letní dny