pátek 3. srpna 2012

Potah na gauč

     Kromě toho, že se mi barva našeho gauče nikdy nelíbila. (Já jsem ho tedy ani nevybírala.) Tak naprosto jednobarevná hladká látka snad vysloveně přitahovala špínu. I v době, kdy jsme neměli děti, bych ho snad mohla luxovat 2x denně a stejně by na něm byl vidět prach.

     Později samozřejmě přibyl semtam nějaký flíček a s dvěma dětmi těch flíčků tak nějak bylo čím dál víc. Asi všechny víte, jaký problém je vyčistit ve čtyřčlenné rodinně sedačku. Počkat až hlava rodiny půjde spát, aby nebyla omezována :-) rychle v noci vyčistit a doufat, že do rána, než se děti vzbudí uschne. Protože je prostě od ní neudržím. Pokud tedy nehodlám zamykat obývák a šetřit si ho pro návštěvy, což tedy nehodlám.

     Do ušití potahu se mi dlouho nechtělo, protože jsem měla strach, jak se mi podaří vytvarovat ten rohový díl. Ale vyšlo to docela dobře. Potah snadno hodím do pračky a protože je ušitý z takového toho mikrovláknového přehozu, tak rychle uschne a nemusí se ani žehlit. Výhodou materiálu je i to, že je chlupatý i z rubové strany a tak z gauče tolik neklouže, jako materiály, které jsou na rubu hladké. Měla jsem dva přehozy na dvoupostel rozměr cca 200 x 220 cm a vyšlo mi i na křeslo a taburet. Zbylo pár malinkých kousíčků.
      Máte taky tak rády andílky? Já moc a tenhle mi přijde obzvlášť roztomilý. Jak vidíte, už ani já jsem nedokázala odolat kouzlu GG porcelánu. Že jsem na porcelán je o mě známo, ale pořád jsem měla strach, že se mi nepodaří sladit GG s mým milovaným pomněnkovým. Letošní letní kolekci jsem už odolat nedokázala a pár kousků jsem si objednala. Už jste je na mých fotkách párkrát viděly.
     Kolekce Fay Red se mi v loňském zimním katalogu líbila strašně moc, ale říkala jsem si, že červená se mi nikam nehodí. A tak jsem se ještě pořád ovládala. Viz výše, kolekce Rosie White mě vážně okouzlila a hlavně ten velký čajový hrnek, který spíš než na čaj používám (používala jsem)  na velikou kávu s našlehaným mlékem. Až do návštěvy manželovy sestřenice a její roční dcerky. Konferenční stolky jsou prostě nešikovně zrovna ve výšce  dětiček, které se navíc při chůzi chytají čehokoli. A tak hrnek skončil na parketách, ouško na pět kousků.
      Jeden jsme nenašli, tak jsem kousky vyhodila, že hrnek bude jen tak na dekoraci, nebo jako mistička. Vyhodit jsem ho nedokázala. Druhý den ráno našel Lukášek chybějící kousek. Nedalo mi to, ostatní kousky jsem vybufetila z koše a ouško slepila. Drží to, ale jak dlouho, pokud bych hrnek normálně používala a myla v myčce, to nevím. Tak je z něj ozdoba.
     Chtěla jsem si objednat nový, ale vzpomněla jsem si na Janičku, která psala, že se jí červená do kuchyně taky úplně nehodí, ale hrnek Fay Red prostě musela mít. Ještě chvilku jsem otálela a doufala, že ho už předsi jen vyprodají... Počkal na mě a tak ho mám doma. Jani díky. Je nádherný a asi mu budu muset ještě něco z této kolekce přikoupit, aby nebyl osamělý.
     PS. jsem nepoučitelná, zase ho nemám vystavený ve vitríně, zase z něj každý den piji kafíčko, doufám, že tentokrát trochu déle
     Mějte se krásně


středa 18. července 2012

Modrožlutý háčkovaný polštářek

     Už jsem tady zase s polštářkem. Lukášek si postěžoval, že jsem ještě neuháčkovala žádný polštářek přímo pro něj.




     Vyrazili jsme tedy do švadlenky pro přízi. První varianta světle fialové a lososové, kterou si vybral, se mi do klučičího pokojíčku, kde vládne červený Blesk McQueen a Bořek Stavitel nezdála úplně nejlepší. Na druhý pokus jsme vybrali modrou, kterou mají na povlečení a prostěradlech a k ní žlutou.


     Přiznám se, že i tak se mi to zdálo nejprve dost divoký, ale výsledek mě docela příjemně překvapil. Vzor polštářku jsem viděla už před časem u Jany a moc se mi líbil. Líbí se mi i v reálu a určitě ho ještě použiju.

     Mějte se krásně.


neděle 15. července 2012

Stolování na zahradě

     Mám moc ráda letní posezení a grilování na zahradě. Měli jsme přes víkend návštěvu a na zahradě se i lépe všichni vejdeme. 
Mám moc ráda mističky IB Laursen. Budu si muset ještě nějaké přikoupit.
I počasí se v sobotu nakonec umoudřilo a tak se odpoledne i večer vydařili. Až jsem zapomněla vyfotit ještě něco dalšího.


pátek 13. července 2012

Knížka Nebeská intrika

     Dneska mám pro vás zase trochu tajemna a záhadna.


     Jestli máte rádi historii a záhady, mohla by vás zaujmout knížka Nebeská intrika. Je o životech známých astrologů Tycha de Brahe a Johannese Keplera. Knížka popisuje samozřejmě životy a dílo i významné objevy těchto vědců, hlavně ale rozebírá okolnosti Brahovi smrti. Donedávna se totiž předpokládalo, že Tycho de Brahe zemřel v důsledku prasknutí močového měchýře. V 90. letech ale vědci objevili důkazy, které naznačují, že Tycho de Brahe byl otráven. A za nejpravděpodobnějšího pachatele vraždy označili právě jeho spolupracovníka ale i konkurenta na poli vědy Johannese Keplera. A tak se vraťte do rudolfinské Prahy a na zámek v Benátkách nad Jizerou,  a pojďte se podívat, co zločinu předcházelo a přemýšlet o tom, jestli se vůbec stal.


sobota 7. července 2012

Háčkovaný košíček do koupelny

     Zkusila jsem si uháčkovat košíček na drobnosti do koupelny a doplnila ho žínkou.

      Protože po koupání našich kluků vypadá koupelna většinou jako po povodních, zvolila jsem akrylovou přízi Perleta. Myslím si, že bude rychleji schnout než 100 % bavlněná příze. Háčkovala jsem háčkem 3,5. 

     Pokud by náhodou někdo nevěděl jak na to, dno háčkujeme jako kolo, já háčkuji od oka, ale použít můžete třeba návod na kulatý polštářek. O chvilku dříve, cca o 2 řady, než jaký chcete mít průměr košíčku, přestanete přidávat očka a háčkujete tolik řad, jak chcete mít košíček vysoký. Ke dnu totiž "spadne" kousek stěny a pokud dno uháčkujete tak velké, jak chcete mít košíček, ve výsledku je košíček už moc velký. Když máte košíček tak vysoký, jak potřebujete, začnete háčkovat v protisměru a rantlík se vám začne krásně sám přehýbat. Po uháčkování potřebného počtu řad ukončíme, zapošijeme a můžeme se radovat z košíčku. Pokud chcete na některém místě protáhnout stužku, uháčkujete jednu řadu tak, že háčkujete 3 dlouhé sloupky a místo čtvrtého řetízkové očko, 3 dlouhé sloupky, řetízkové očko ... atd. 

     Žínku jsem chtěla mít levandulovou a myslím, že barvu jsem docela strefila. Žínka je háčkovaná z mé oblíbené bavlněné Katky, háčkem č. 2,5.
     Mějte krásné dny



čtvrtek 5. července 2012

Šumava díl třetí

     Krásné počasí a prodloužený víkend láká a snad i přímo vyzývá k výletům. Nás bohužel žádný nečeká, protože manžel musí do práce, ale vzpomněla jsem si, že vám ještě dlužím obrázky z posledního dne na Šumavě. Vydali jsme se krásnou trasou z Borové Lady přes Knížecí pláně na Bučinu.
    Mezi Knížecími pláněmi a Bučinou můžete malinko odbočit a navštívit zachovalý a udržovaný hřbitov těchto vesnic. Je vidět, že i když německé obyvatelstvo bylo vysídleno a neopouštělo tato místa právě v dobrém na své předky a původ nezapomíná.


      Bučina je již těsně na hranici s Německem, do Německa je to kolem 1 km. Knížecí pláně i Bučina jsou zaniklé vesnice díky vysídlení v 50. letech. I díky tomu je krajina v této oblasti prostá jakékoli výstavby a nádherně zachovalá. Na Bučině byl obnoven hotel Alpská vyhlídka,  který je přesnou kopií hotelu Pešlova chata, který zde stával. 

     Kromě toho, že tu výborně vaří, je tu za příznivého počasí krásný výhled na alpské vrcholy, tak jak slibuje název hotelu.



     U hotelu je také model železné opony, která obklopovala Československo v dobách komunismu. 



     Stejně jako hřbitov je krásně udržovaná i půvabná kaplička přímo na Bučině.

     Pokud se nechcete vracet stejnou cestou zpět, můžete z Bučiny sejít do Kvildy. V letní sezóně jezdí z Kvildy na Bučinu dokonce i autobus. Celá cesta je ale nepříliš náročná, sjízdná pro kola, kočárky, tříkolky a jiná přibližovadla, takže se neobávejte ji absolvovat ani s malými dětmi. Prudší stoupání vás čeká až těsně před Bučinou, ale dá se zvládnout. 

     Přeji krásné letní dny


středa 27. června 2012

Polštáře s výšivkou

Ahoj,
dostala jsem chuť zjemnit naši ložnici trochou bílé.


A tak vznikly tyhle bavlněné polštáře s volány. Nebyla bych to asi já, kdybych i na bílé polštáře nepropašovala trochu barvy. Tuhle výšivku jsem vyšívala už kdysi v hnědé barvě jako dečku. Moc se mi líbila a tak jsem jí teď použila na polštáře.




Vyšívala jsem jen stonkovým stehem, takže nic složitého, ale výsledek se mi líbí.



     Občas v Tescu narazím na časopis Wohnen und Garten.



 Nejspíš ho spousta z vás zná, tak jen jedna fotečka pro ty z vás, které v létě zdobíte domovy mořskými dekoracemi.

Tenhle poklůpek s plachetnicí mi přijde skvělý.

     Mějte krásné dny