Knížka Nebeská intrika

     Dneska mám pro vás zase trochu tajemna a záhadna.

     Jestli máte rádi historii a záhady, mohla by vás zaujmout knížka Nebeská intrika. Je o životech známých astrologů Tycha de Brahe a Johannese Keplera. Knížka popisuje samozřejmě životy a dílo i významné objevy těchto vědců, hlavně ale rozebírá okolnosti Brahovi smrti. Donedávna se totiž předpokládalo, že Tycho de Brahe zemřel v důsledku prasknutí močového měchýře. V 90. letech ale vědci objevili důkazy, které naznačují, že Tycho de Brahe byl otráven. A za nejpravděpodobnějšího pachatele vraždy označili právě jeho spolupracovníka ale i konkurenta na poli vědy Johannese Keplera. A tak se vraťte do rudolfinské Prahy a na zámek v Benátkách nad Jizerou,  a pojďte se podívat, co zločinu předcházelo a přemýšlet o tom, jestli se vůbec stal.

Háčkovaný košíček do koupelny

     Zkusila jsem si uháčkovat košíček na drobnosti do koupelny a doplnila ho žínkou.

      Protože po koupání našich kluků vypadá koupelna většinou jako po povodních, zvolila jsem akrylovou přízi Perleta. Myslím si, že bude rychleji schnout než 100 % bavlněná příze. Háčkovala jsem háčkem 3,5. 

     Pokud by náhodou někdo nevěděl jak na to, dno háčkujeme jako kolo, já háčkuji od oka, ale použít můžete třeba návod na kulatý polštářek. O chvilku dříve, cca o 2 řady, než jaký chcete mít průměr košíčku, přestanete přidávat očka a háčkujete tolik řad, jak chcete mít košíček vysoký. Ke dnu totiž "spadne" kousek stěny a pokud dno uháčkujete tak velké, jak chcete mít košíček, ve výsledku je košíček už moc velký. Když máte košíček tak vysoký, jak potřebujete, začnete háčkovat v protisměru a rantlík se vám začne krásně sám přehýbat. Po uháčkování potřebného počtu řad ukončíme, zapošijeme a můžeme se radovat z košíčku. Pokud chcete na některém místě protáhnout stužku, uháčkujete jednu řadu tak, že háčkujete 3 dlouhé sloupky a místo čtvrtého řetízkové očko, 3 dlouhé sloupky, řetízkové očko ... atd. 

     Žínku jsem chtěla mít levandulovou a myslím, že barvu jsem docela strefila. Žínka je háčkovaná z mé oblíbené bavlněné Katky, háčkem č. 2,5.

     Mějte krásné dny

Šumava díl třetí

     Krásné počasí a prodloužený víkend láká a snad i přímo vyzývá k výletům. Nás bohužel žádný nečeká, protože manžel musí do práce, ale vzpomněla jsem si, že vám ještě dlužím obrázky z posledního dne na Šumavě. Vydali jsme se krásnou trasou z Borové Lady přes Knížecí pláně na Bučinu.

    Mezi Knížecími pláněmi a Bučinou můžete malinko odbočit a navštívit zachovalý a udržovaný hřbitov těchto vesnic. Je vidět, že i když německé obyvatelstvo bylo vysídleno a neopouštělo tato místa právě v dobrém na své předky a původ nezapomíná.

      Bučina je již těsně na hranici s Německem, do Německa je to kolem 1 km. Knížecí pláně i Bučina jsou zaniklé vesnice díky vysídlení v 50. letech. I díky tomu je krajina v této oblasti prostá jakékoli výstavby a nádherně zachovalá. Na Bučině byl obnoven hotel Alpská vyhlídka,  který je přesnou kopií hotelu Pešlova chata, který zde stával. 

     Kromě toho, že tu výborně vaří, je tu za příznivého počasí krásný výhled na alpské vrcholy, tak jak slibuje název hotelu.

     U hotelu je také model železné opony, která obklopovala Československo v dobách komunismu. 

     Stejně jako hřbitov je krásně udržovaná i půvabná kaplička přímo na Bučině.

     Pokud se nechcete vracet stejnou cestou zpět, můžete z Bučiny sejít do Kvildy. V letní sezóně jezdí z Kvildy na Bučinu dokonce i autobus. Celá cesta je ale nepříliš náročná, sjízdná pro kola, kočárky, tříkolky a jiná přibližovadla, takže se neobávejte ji absolvovat ani s malými dětmi. Prudší stoupání vás čeká až těsně před Bučinou, ale dá se zvládnout. 

     Přeji krásné letní dny

Polštáře s výšivkou

Ahoj,
dostala jsem chuť zjemnit naši ložnici trochou bílé.

A tak vznikly tyhle bavlněné polštáře s volány. Nebyla bych to asi já, kdybych i na bílé polštáře nepropašovala trochu barvy. Tuhle výšivku jsem vyšívala už kdysi v hnědé barvě jako dečku. Moc se mi líbila a tak jsem jí teď použila na polštáře.

Vyšívala jsem jen stonkovým stehem, takže nic složitého, ale výsledek se mi líbí.

     Občas v Tescu narazím na časopis Wohnen und Garten.

 Nejspíš ho spousta z vás zná, tak jen jedna fotečka pro ty z vás, které v létě zdobíte domovy mořskými dekoracemi.

Tenhle poklůpek s plachetnicí mi přijde skvělý.

     Mějte krásné dny

Háčkovaný polštářek návod

Dostala jsem pár dotazů, jak na něj. Zkusila jsem to popsat co možná nejpodrobněji, ale nepovažuji se za moc dobrou učitelku, takže pokud budete mít někdo ještě nějaké otázky, klidně se ptejte.

     Háčkuji z české bavlněné příze Katka háčkem č. 2,5

Základem pro polštářek na výplň 40 x 40 cm je 9 čtverců:

     Čtverce k sobě spojuji tak, že jednu stranu obháčkuji dlouhými sloupky, do každého oka jeden dlouhý sloupek. Na konci řady otočím a háčkuji vždy jeden dlouhý sloupek, pak pevným okem přiháčkuji druhý čtverec – DS, PO, DS, PO. Tak pospojuji po třech čtverce k sobě. Pak začnu stejným způsobem spojovat k sobě řady, s tím, že tam kde vychází bok dlouhého sloupku, obháčkuji sloupek dvěma dlouhými sloupky.

     Výsledný čtverec obháčkuji dlouhými sloupky – na polštářek 40 x 40 cm mi vychází 5 řad dlouhých sloupků. V rozích háčkuji do rohového oka vždy 3 dlouhé sloupky. Aby nebyl vzor tak hutný, ve třetí řadě háčkuji 3 dlouhé sloupky do jednoho oka, 3 oka vynechat, tj. 3 dlouhé sloupky do 4 oka, 3 dlouhé sloupky do 7 oka… atd. V rozích do rohového oka 3 dlouhé sloupky 3 řetízková oka 3 dlouhé sloupky. 

     6. a 7.  řada – obháčkování, které přesahuje přes látkový polštářek -  je to ta vnitřní „kytička“ ze čtverečku, tj. řada  4 a 5.
Takže 6. Řada do 1. Oka 1 řetízkové oko, 10 ŘO, 1 KS do 4 oka, 3 ŘO, 1 KS do 7 oka, 5 ŘO, 1 KS do 10 oka, 3 ŘO, 1 KS do 13 oka a tak stále dokola. 

7. řada 3 ŘO, 4 DS, 3 ŘO, 5DS, 1KS, 7DS, 1KS ... 

Háčkované polštářky

... já vím, už jste je viděly. Ale líbí se mojí mamce a tak jsem jí je také uháčkovala.

Aby nebyly úplně stejné, u jednoho jsem převátila barvy...

... a trochu jinak jsem je obháčkovala.

     Protože jsou pro maminku, na základní polštářek jsem použila damašek. Vlastně nevím, proč se nad ním dnes trochu ušklíbáme jako nad něčím příšerně nemoderním. Když jsem z něj šila, naprosto jsem se do něj zamilovala. Je tak krásně jemný a příjemný. Nesrovnatelný s běžnými bavlněnými látkami, ze kterých šiju jindy. A tak možná vezmu ne milost damaškové povlečení z manželovy výbavy a příložitostně ho povléknu. Myslím, že v parném létě bude dotyk této jemné chladivé tkaniny moc příjemný.

      A tohle jsem si o damašku našla ve wikipedii: Damašek je obchodní označení pro jednobarevnou tkaninu se vzorováním různých tvarů a velikostí. Plochy vzorů jsou na okrajích hrubě odstupňovány a kontrastují světle nebo tmavě s hladkým podkladem. Kontrast vzniká tak, že se střídá osnovní a útková vazba, na povrchu jsou vidět vždy jen podélné osnovní nebo příčné útkové nitě. Tento druh tkaniny pochází pravděpodobně z Číny.

     Do Evropy se dostal přes Sýrii, kde došlo ve 12. století ke značnému rozkvětu jeho výroby, takže se začal nazývat podle syrského hlavního města. Původně se damašek vyráběl z hedvábných nebo lněných přízí, později se začaly používat také syntetické filamenty a především mercerovaná bavlna. Tkaniny jsou většinou jednobarevné, známá jsou však i vzorování s útkem odlišné barvy od osnovy.
Větší a složitější vzory se dají tkát jen s žakárovým ústrojím, damašek s kostkovaným nebo proužkovým vzorováním pochází většinou od (levnějších) listových strojů.

Šumava II. díl

Dneska mám pro vás pokračování našeho výletu na Šumavu. Navštívili jsem Prášilské jezero

a potom obec Prášily. Do téhle oblasti se dříve smělo jen na povolenky, a tak je pořád trochu neznámá a taky hodně zachovalá. Byla jsem tu již po třetí, ale tentokrát mě Prášily naprosto okouzlily. A to když jsme navštívili Botanickou zahradu. V podstatě je to totiž hlavně velká skalka, která zrovna nádherně kvetla.

     V Botanické zahradě jsou k vidění i dva bizoni, ale já byla tak nadšená skalničkami, že jsem je ani nevyfotila.
     Na internetu nás ještě nalákal Archeopark Prášily. Tam ale nic zajímavého k vidění nebylo. Má smysl ho navštívit pouze, když se koná nějaká akce a na to bylo začátkem května asi ještě brzy.