Knížka Olivová farma

Ahoj,
jsem tady znovu s jednou knížkou o životě v Provence. Objednávala jsem opět na internetu v Knihkupectví Daniel. 

Autorkou je Carol Drinkwaterová, která píše o své lásce k Provence a k pokusu usadit se tady. Když jsem hned na obálce uviděla pod titulem "Milostný román", trochu jsem se lekla, protože ten jsem zrovna chuť číst neměla, ale nenechte se odradit. Vztah autorky je tady zmiňován jen okrajově a spíš tak, že partner jí plně podporuje v jejím snu usadit se v Provence a získat zde nějakou nemovitost. Hlavní hrdinka je herečka, která zároveň píše scénáře. Žije trvale v Anglii. Jejím partnerem je francouzský producent filmů, který trvale žije v Paříži. Je rozvedený a má dvě dospívající dcery. Podaří se jim zakoupit zchátralou olivovou farmu.

Kromě obnovy domu alespoň do té míry, aby byl obyvatelný se pustí i do záchrany staré olivové plantáže. Prožijí požár, mistrál, vyrovnají se s nesouhlasem rodiny. Nakonec se jim povede překonat i zdravotní problémy, problémy s financováním domu i dokonce získají pro jejich výborný olivový olej osvědčení AOC, Appelation d Origine Controlée - vysvědčení kvality pro nejlepší olivové oleje v kraji.

     Ze začátku se mi knížka sice zdála trošku těžkopádná a rozvláčná, ale pak jsem se do ní začetla a moc se mi líbila.

Knížka Provence jako sen

Ahoj všem,
     už jsem určitě psala, že moc ráda odpočívám u knížek. Skoro každý den, když jindy nevybyde čas, tak alespoň těsně před spaním pár řádek si prostě musím dopřát. A protože vyznat se v široké nabídce knih všech možných vydavatelů a vybrat si je opravdu složité, ráda si před koupí přečtu o knize nějaké recenze. A tak jsem se rozhodla, že si na blogu udělám takové knižní okénko, kde vás s přečtenými knížkami jen tak krátce seznámím. Třeba někomu pomůžu s výběrem. A když ne, aspoň si utřídím myšlenky, které mě při čtení napadají.

     U knížky si chci opravdu odpočinout a tak nečekejte žádné náročné psychologické texty. Mám ráda různé historické romány nebo i romantické, pokud to není předsi jen úplně přes míru a hodně často nad knížkami utíkám třeba do slunné Itálie nebo do Provence.

     Takovým příjemným útěkem do Provence je knížka Lenky Civade Provence jako sen. Není to novinka, takže spousta z vás jí už třeba četla. Lenka píše o vlastním životě ve Francii, kdy se s manželem rozhodli přestěhovat do Provence, kde se snažili sehnat dům. Nakonec získali do vlastnictví dům, spíš rozvalinu, který zrekonstruovali a několik let provozovali úspěšně penzion. V hale vystavovali i díla mladých umělců, pořádali vernisáže a koncery. Bohužel, lidská závist funguje i ve Frakncii a nakonec  jim život pomocí byrokratických nařízení spoluobčané tak znechutili a otrávili, že vysněný zámek prodali a odešli zase o kousek dál. Knížka mě naprosto nadchla a unesla a tak doufám, že o dalším životě ve Francii autorka ještě něco napíše. S úžasným optimismem popisuje nesnáze při opravách i zimách strávených v obytném přívěsu. S vtipem a humorem zjišťujeme, že obdivovaná francouzská ležérnost může být poněkud na obtíž, pokud řemeslník místo zítra přijde za tři neděle a tváří se, že je všechno v nejlepším pořádku.

     Pokud tedy hledáte víkendové čtení nebo už vybíráte příjemnou knížku na dovolenou, tuhle určitě doporučuji.

Prostřený stůl

Ahoj,
včera jsem viděla nějaký pořad o Holašovicích s Miroslavem Táborským. Kromě toho, že je to nádherná vesnice, tam říkal krásnou věc, se kterou se plně ztotožňuji. A sice, že Číňané říkají, že keramika teprve použiváním ožívá a získává duši a že se tedy používat má. I já si nekupuji nic jen na vystavení, i hezké kousky alespoň čas od času používám a na něco co používat nechci neplýtvám penězi a upřímně u nás hlavně místem.
A tak občas slavnostněji prostřu s mým oblíbeným pomněnkovým porcelánem.

 Při této příležitosti jsem zjistila, že stůl 120x80 je pro 6 lidí opravdu jen tak tak. Jak velký stůl máte doma?  Pokud by jste měl někdo tip na pěkný rozkládací stůl z masivu, ráda uvítám odkaz.

Jak jsem se tak snažila co nejlépe pohostit hosty a zárověň vše uchránit před 4 dětmi ve věku 1 - 6 let a je před zraněním, zapomněla jsem poněkud vyfotit menu. Tak to si nechám zase na příště.

Hezké odpoledne

Halušky

Miluju halušky. Když trávíme dovolenou na Valašsku nebo na Slovensku, jsem schopná se s nimi živit celý týden. A tak když jsme od mýho taťky dostali takovouhle domácí uzenou nádheru,

 první co mě napadlo, že musím zkusit uvařit halušky.
Začala jsem hledat recept. Na mém oblíbeném blogu o vaření Dolce vita jsem našla krásný podrobný návod.

Někde jsem dokonce četla, že není potřeba dávat mouku, že stačí na spojení škrob z brambor. Možná, že to funguje. Jenže pravděpodobně to funguje pouze, když máte správné brambory. S našimi bramborami univerzálními, které používám na všechno a jsou spíše lojovatější, se mi půlka dávky skoro úplně rozvařila.
 Takže do druhé půlky jsem přidala mouku, vždycky hrst hrubé, hrst hladké, až mi vzniklo těsto, které mi přislo tak akorát.

Měla jsem strach z tvorby halušek na prkénku a tak jsem použila síto na halušky. Protože je ale v těstě dost brambor, moc mi to nešlo, a hlavně to trvalo dost dlouho. Nejspíš by se mi první rozvařily, než bych stihla do hrnce všechny protlačit a tak jsem nakonec předsi jen vzala prkénko a nůž a příště už budu haluška dělat jen takto.
A tady je už hotový výsledek.

Byly výborné a pokud je máte rádi recept určitě vyzkoušejte.

Háčkovaná dečka

Ahoj,
     zase mi jedna předloha nedala spát a musela jsem si jí uháčkovat.

Věřte nebo ne, ale pár míst kam se mi ještě nějaká dečka hodí ještě mám.

Tahle skončila na stolku v předsíni.

Protože předloha na ní je hezky čitelná, tady jí máte. Třeba jí využijete.

Mějte se krásně.

Soutěž u Vivi

Ahoj,
podle francouzů má mít každá žena alespoň jednu rtěnku od Chanelu. Že jí ještě nemáte? Tak honem k Vivi, třeba jí vyhrajete v její úžasné Giveaway. Anebo radši ne. Ať nás tolik není a moje šance na výhru stoupne. Jenže pouze statisticky. Štěstí v hrách mě totiž obchází ukrutným obloukem.

     Hezký den

Soutěž

Ahoj,
dneska jsem díky odkazům na krásnou Giveaway objevila Renatčin úžasný blog Crafto-mania. Tak nakoukněte, je u ní moc hezky.

     Mějte krásný víkend



Můj první váleček

Ahoj,
novinová látka ještě zbyla a tak jsem k minulé sadě ještě ušila povlak na váleček.

     Dát na boky jen hladká kolečka se mi moc nechtělo, nějak se mi to zdálo moc jednoduché. Tak jsem zkusila látku jakoby do kruhu poskládat a střed jsem překryla velkým knoflí.kem.  Docela by se líbil stejným způsobem ušitý kulatý polštářek. Zapínání je na zip.

     Ještě se musím pochlubit, že jsem dostala další ocenění a to od Janičky.

Její blog mám moc ráda a o to větší mám z jejího ocenění radost. Posílám ho vám všem, které ke mě chodíte.

     Mějte se krásně. Moc vám děkuji za návštěvy a milé komentáře, které mi tu necháváte.

Jarní výměna

     I já jsem se zúčastnila báječné akce "Jarní výměna", kterou pro nás zorganizovala Helenka. V pátek mi přišel balíček až ze Slovenska. Poslala mi ho Emily a obsahoval nádherná růžičková vajíčka ve stylu GreenGate a úžasné srdíčko z drátu a korálků.

Když jsem ho prvně držela v ruce, srdíčko mi úplně poskočilo. Sice jsem srdíčka už viděla u Emily na blogu, ale fotka vůbec nedokáže postihnout tu jemnou a něžnou krásu z růžových a bílých korálků, kterou mám doma.

Já jsem vytvořila pro Věrku soupravičku v jarní zelené.

     Mějte krásnou neděli.

Polštářky do pánského interiéru

Ahoj,

dneska mám pro vás šité polštářky, které jsou určené jako dárek do bytu, kde momentálně žádná ženská ruka nevládne.

     Ty krásný zašlý noviny jsou taky povlak na polštář.

     Tady jsou ještě detaily látek.

Všechny jsem objednala na MMB od uživatele 3antonio.

     Mějte krásný nadcházející víkend

Malý kulaťáček mě pro radost (+ návod)

Ahoj,
když jsem háčkovala první kulatý polštářek, ušila jsem výplň moc malou. Nechtělo se mi jí párat, a tak jsem na ní uháčkovala měnší povlak.

     Polštářek mi dělá radost v jídelně. S pomněnkovým porcelánem mu to moc sluší.

     V komentářích k minulému polštářku, za které vám moc děkuji, udělaly mi obrovskou radost,  se objevila žádost na návod na tenhle polštářek. Háčkovala jsem zase podle tohoto návodu od Blanky. Je pravda, že úspěch možná závisí i na použité přízi, velikosti háčku a utahování oček Já háčkuji z příze Katka háčkem č. 2,5. Když jsem háčkovala háčkem č. 2, chňapky mi připadaly málo plastické a háček mi často vjížděl do příze. Takhle se mi při přesném postupu podle návodu ale stejně polštářek stáčel do tvaru misky. Háčkuji tedy ještě 3. a 4. řadu stejně jako 2. - tj. 2 dl. sloupky do jednoho očka 1 dl. sloupek. Až od 5. řady začnu háčkovat to, co je v návodu jako 3. řada. Ale když potom udělám lístky, polštářek se jakoby trochu vytáhne a zase mi nějaké očka přebývají. Takže možná to příště vyzkouším přesně tak, jak píše Blanka.

     Mějte krásného Valentýna, ať už ho slavíte nebo ne.

První kulaťáček

Ahoj,
slibovaný kulaťáček je na světě.

 
     Chvíli jsem přemýšlela, jak jej dokončit. Návod na první stranu mám, ale co s ním dál? Nejdřív jsem uháčkovala ještě jedno kolečko bez okvětních lístků a myslela jsem si, že jen sháčkuji, naplním střiží a prát se bude celý.

     Pak jsem měla přeci jen strach, že by střiž vylézala ven, tak jsem ušila vnitřní polštářek z látky a háčkovanému povlaku jsem udělala zapínání. Protože jsem kolečko už měla hotové a nechtělo se mi párat, tak jsem zapínání udělala na straně. Chtělo by to ale pro příště nějak doladit. Úplně spokojená s výsledkem nejsem.

     Přiznávám, že původně měl být jen růžový a smetanový, tak jako předchozí čtvercové polštářky.

Nevím, jaké máte zkušenosti s galanterií u vás, ale tady, když mají od jedné barvy Katky už dvě přadýnka, tak je to zázrak. Tušila jsem, že mi to nejspíš nevyjde. Paní mi sice další růžovou objednala, ale už jsem nevydržela čekat. Většinou, jak něco odložím, začnu něco jiného a k rozdělanému se pak dlouho nevrátím. Tak jsem přidala ty dva tmavé proužky.

Jak už jsem psala, polštářek je určený jako dárek.

Do interiéru, kde by měl být (pokud neskončí ve skříni), se bude takto hodit dokonce víc.

     Mějte krásnou neděli.

Háčkované polštářky

Ahoj,
tak jsem zase vytvořila nové háčkované polštářky.

     Původně to měl být dárek. Jsou ale prý moc hezké na to, aby byly používané, takže by u obdarovaného skončily na dně skříně. Stejně to dopadlo už s jedněmi, co jsem ušila. Přešla mě tak nějak chuť je darovat a budou dělat parádu u nás na gauči.

     Vím, že s dárkem si každý může dělat co chce, a asi řeším, co bych neměla. Ale přijde mi prostě tý práce škoda.

     Ještě dokončuji kulaťáček, který měl k nim být do sady, a ten tedy již jako dárek poputuje. Tak uvidíme, kde skončí.

     Hezké odpoledne a nadcházející víkend.