Marlenka světlá i kakaová

     Taky máte rádi Marlenku? My moc.

Světlou jsem pekla již několikrát a receptů na ní je na internetu spousta.

I přesto přidám i ten můj osvědčený.

Medové řezy

(Marlenka světlá)

22 dkg cukru
10 dkg tuku (dávám Heru)

3 lžíce medu

3 celá vejce

1 ¼ lžičky jedlé sody (15 g)

     Vše šleháme v páře. Když začne směs probělávat (tvoří se na ní bílá pěna) odstavit. Do mísy dáme 67 dkg hladké mouky, do ní vlijeme šlehanou hmotu a zpracujeme na těsto. Když smícháme tekutou hmotu s moukou dáme na vál. Většinou se mi zdá těsto řídké, tak přidám ještě trochu mouky.

     Rozdělíme na 4 díly a dokud je ještě teplé, pak se dobře zpracovává, vyválíme placky. Dáme na plech a pečeme na 180 °C 7 min. Při pečení nepoužívám teplovzdušnou troubu. Placky se mi zdají vláčnější a není potřeba je nechávat tak dlouho odležet.

Krém:

Svařit puding – pouze ve 400 ml. Mléka

Utřít kostku másla s cukrem

Zašlehat puding

Potom zašleháme zkaramelizované salko – buď slazené kondenzované mléko vaříme v tlakovém hrnci 1,5 hodiny, nebo se dá již koupit přímo zkaramelizované

Každou placku pomažeme krémem, i tu poslední. Vršek posypeme sekanými ořechy a rozdrobenými okraji placek.

 

      Já mám ale raději tu tmavou, kakaovou s bílým krémem.

Jak na ní jsem ale nikde nenašla. Máte na ní někdo recept? Nakonec jsem se pokusila intuitivně upravit recept, podle kterého peču tu světlou. A ono to vyšlo. Je výborná a všem moc chutná.

Kakaová marlenka

Je to jen malinko upravený předchozí  recept, ale napíšu ho celý

22 dkg cukru
10 dkg tuku (dávám Heru)

3 lžíce medu

3 celá vejce

1 ¼ lžičky jedlé sody (15 g)

     Vše šleháme v páře. Když začne směs probělávat (tvoří se na ní bílá pěna) odstavit. Do mísy dáme 67 dkg hladké mouky a 6 vrchovatých polévkových lžic kakaa. Mouku s kakaem dobře promísíme a do směsi vlijeme šlehanou hmotu a zpracujeme na těsto. Když smícháme tekutou hmotu s moukou dáme na vál a dobře propracujeme. 

     Rozdělíme na 4 díly a dokud je ještě teplé, pak se dobře zpracovává, vyválíme placky. Dáme na plech a pečeme na 180 °C 7 min. Při pečení nepoužívám teplovzdušnou troubu. Placky se mi zdají vláčnější a není potřeba je nechávat tak dlouho odležet.

Krém:

Svařit puding – pouze ve 400 ml. Mléka

Utřít kostku másla s cukrem

Zašlehat puding

Potom postupně zašleháváme kondenzované mléko tekuté!!! Cca ¾ plechovky.

Vršek posypeme rozdrobenými okraji placek.

Hrad Kašperk

Ahoj,
jeden prodloužený víkend jsme strávili s kamarády na Šumavě. Jeden den jsme navštívili hrad Kašperk.

Hrad byl založený na v roce 1356 na rozkaz Karla IV. Vítem Hedvábným a byl postavený za účelem obrany české země, ochrany místních zlatých dolů a obchodní cesty zvané Zlatá stezka. V 16. stol. však původní význam hradu postupně slábl, až nakonec nemělo smysl jej udržovat. V roce 1616 byl zpustlý hrad prodán blízkému městu Kašperské Hory. I v jeho vlastnictví hrad již jen chátral.

     Pokud jste ho navštívili třeba už před delší dobou, tak je krásně opravený. Přístupné jsou obě věže, východní i západní. My jsme si k návštěvě vybrali západní věž. 

     Tento prohlídkový okruh ukazuje stavební vývoj hradu, ukázku stylu života mladého Karla IV. a archeologické nálezy z hradu a okolí. Krásná je i vyhlídka z podkroví věže.

Jak vytvořit Provence v českém bytě

     Tahle reportáž o hezkém bytě ve stylu Provence v pořadu Rady ptáka Loskutáka mi úplně unikla. Narazila jsem na ní na internetu, a tak dávám k dispozici odkaz.

    

      Mějte krásný víkend

Ananasová dečka

   Tak jsem zase neodolala jedné předloze na kulatou háčkovanou dečku.

     Předlohu vám také přidávám, ale nevím, jak se vám jí podaří vytisknout. Mě se to nepodařilo v potřebné velikosti příliš ostře, takže i ve výsledné dečce jsou chyby.

     Je ale pravda, že po pár dnech už ani já nevím kde. To ve "výsledné" znamená, že když jsem měla hotovo zhruba třičtvrtě, tak jsem zjistila, že jsem špatně počítala někde skoro na začátku a tak jsem vše rozpárala a začala znota.

     Kupodivu. Jasně, že jsem měla chuť praštit s přízí i háčkem a předlohu roztrhat. Ale dečka se mi tak líbila, že jsem si dala ještě jeden pokus. Když jsem zase zjistila chybu někde pět řad před koncem, tak  jsem si radši konec trochu poupravila, než abych zase párala.

     Z příze Kordonet č. 30 má průměr cca 36 cm, takže poslední řádky přibývaly už opravdu celkem pomalu.

     Mějte se moc krásně.

Knížka Lanýže

    Druhou knihou autorky Lenky Civade, kterou jsem vám už představila, je knížka Lanýže.

    Knížka není tak akční a živá jako její prvotina, ale je taky moc hezká. Jakoby z ní dýchalo parné provensálské odpoledne, i když se odehrává ve všech ročních obdobích v průběhu několika let. Autorka popisuje, jak je i pro rodilého francouze obtížné proniknout mezi provensálské obyvatele, získat si mezi nimi přátele a dokázat, aby ho přijali za svého. Hlavní hrdina Martin  se zamiluje do dívky pocházející z Provence a hlavně také do lanýžů, kterými jí zásobuje její otec, sběratel lanýžů. Rozhodne se, že se chce naučit lanýže hledat a kdo by měl být povolanější učitel, než otec milované dívky. Proniknout k duši uzavřeného provensálského samorosta, který žije sám, není vůbec jednoduché.

     Martinovi jeho sen nakonec vyjde, stane se úspěšným hledačem lanýžů v Luberonu, ožení se s milovanou dívkou a přesídlí do Provence. 

     Knížka je napsaná trochu jinak, než Provence jako sen. Leccos je jen naznačeno a je na čtenáři, aby si pospojoval jednotlivé nitky dohromady.

     A proč nemám vyžehlený ubrus? To si tak žehlím a najednou slyším nějaké syčení. Tak se otočím a ejhle těsně vedle koše s prádlem hoří zástrčka od žehličky. Odstrčila jsem prádlo a jak běžím vytahnout prodlužovačku, abych sahala až na zaizolovaný kabely, tak si tak přemýšlím, že stejně to prádlo budu muset hodit na tu šňůřu, abych ohýnek vesele hořící na parketách uhasila. Naštěstí, jak jsem vytáhla zástrčku, tak oheň uhasl sám. Zatím jsem si nekoupila novou zástrčku a tak se u nás nežehlí. Novou žehličku prý je kvůli tomu kupovat škoda. Počkáme, až bude hořet žehlička. No to jsou vyhlídky hospodyňky.

      Mějte se krásně a těším se moc na vaše návštěvy.

 

Knížka Olivová farma

Ahoj,
jsem tady znovu s jednou knížkou o životě v Provence. Objednávala jsem opět na internetu v Knihkupectví Daniel. 

Autorkou je Carol Drinkwaterová, která píše o své lásce k Provence a k pokusu usadit se tady. Když jsem hned na obálce uviděla pod titulem "Milostný román", trochu jsem se lekla, protože ten jsem zrovna chuť číst neměla, ale nenechte se odradit. Vztah autorky je tady zmiňován jen okrajově a spíš tak, že partner jí plně podporuje v jejím snu usadit se v Provence a získat zde nějakou nemovitost. Hlavní hrdinka je herečka, která zároveň píše scénáře. Žije trvale v Anglii. Jejím partnerem je francouzský producent filmů, který trvale žije v Paříži. Je rozvedený a má dvě dospívající dcery. Podaří se jim zakoupit zchátralou olivovou farmu.

Kromě obnovy domu alespoň do té míry, aby byl obyvatelný se pustí i do záchrany staré olivové plantáže. Prožijí požár, mistrál, vyrovnají se s nesouhlasem rodiny. Nakonec se jim povede překonat i zdravotní problémy, problémy s financováním domu i dokonce získají pro jejich výborný olivový olej osvědčení AOC, Appelation d Origine Controlée - vysvědčení kvality pro nejlepší olivové oleje v kraji.

     Ze začátku se mi knížka sice zdála trošku těžkopádná a rozvláčná, ale pak jsem se do ní začetla a moc se mi líbila.

Knížka Provence jako sen

Ahoj všem,
     už jsem určitě psala, že moc ráda odpočívám u knížek. Skoro každý den, když jindy nevybyde čas, tak alespoň těsně před spaním pár řádek si prostě musím dopřát. A protože vyznat se v široké nabídce knih všech možných vydavatelů a vybrat si je opravdu složité, ráda si před koupí přečtu o knize nějaké recenze. A tak jsem se rozhodla, že si na blogu udělám takové knižní okénko, kde vás s přečtenými knížkami jen tak krátce seznámím. Třeba někomu pomůžu s výběrem. A když ne, aspoň si utřídím myšlenky, které mě při čtení napadají.

     U knížky si chci opravdu odpočinout a tak nečekejte žádné náročné psychologické texty. Mám ráda různé historické romány nebo i romantické, pokud to není předsi jen úplně přes míru a hodně často nad knížkami utíkám třeba do slunné Itálie nebo do Provence.

     Takovým příjemným útěkem do Provence je knížka Lenky Civade Provence jako sen. Není to novinka, takže spousta z vás jí už třeba četla. Lenka píše o vlastním životě ve Francii, kdy se s manželem rozhodli přestěhovat do Provence, kde se snažili sehnat dům. Nakonec získali do vlastnictví dům, spíš rozvalinu, který zrekonstruovali a několik let provozovali úspěšně penzion. V hale vystavovali i díla mladých umělců, pořádali vernisáže a koncery. Bohužel, lidská závist funguje i ve Frakncii a nakonec  jim život pomocí byrokratických nařízení spoluobčané tak znechutili a otrávili, že vysněný zámek prodali a odešli zase o kousek dál. Knížka mě naprosto nadchla a unesla a tak doufám, že o dalším životě ve Francii autorka ještě něco napíše. S úžasným optimismem popisuje nesnáze při opravách i zimách strávených v obytném přívěsu. S vtipem a humorem zjišťujeme, že obdivovaná francouzská ležérnost může být poněkud na obtíž, pokud řemeslník místo zítra přijde za tři neděle a tváří se, že je všechno v nejlepším pořádku.

     Pokud tedy hledáte víkendové čtení nebo už vybíráte příjemnou knížku na dovolenou, tuhle určitě doporučuji.