Knížka Lanýže

    Druhou knihou autorky Lenky Civade, kterou jsem vám už představila, je knížka Lanýže.

    Knížka není tak akční a živá jako její prvotina, ale je taky moc hezká. Jakoby z ní dýchalo parné provensálské odpoledne, i když se odehrává ve všech ročních obdobích v průběhu několika let. Autorka popisuje, jak je i pro rodilého francouze obtížné proniknout mezi provensálské obyvatele, získat si mezi nimi přátele a dokázat, aby ho přijali za svého. Hlavní hrdina Martin  se zamiluje do dívky pocházející z Provence a hlavně také do lanýžů, kterými jí zásobuje její otec, sběratel lanýžů. Rozhodne se, že se chce naučit lanýže hledat a kdo by měl být povolanější učitel, než otec milované dívky. Proniknout k duši uzavřeného provensálského samorosta, který žije sám, není vůbec jednoduché.

     Martinovi jeho sen nakonec vyjde, stane se úspěšným hledačem lanýžů v Luberonu, ožení se s milovanou dívkou a přesídlí do Provence. 

     Knížka je napsaná trochu jinak, než Provence jako sen. Leccos je jen naznačeno a je na čtenáři, aby si pospojoval jednotlivé nitky dohromady.

     A proč nemám vyžehlený ubrus? To si tak žehlím a najednou slyším nějaké syčení. Tak se otočím a ejhle těsně vedle koše s prádlem hoří zástrčka od žehličky. Odstrčila jsem prádlo a jak běžím vytahnout prodlužovačku, abych sahala až na zaizolovaný kabely, tak si tak přemýšlím, že stejně to prádlo budu muset hodit na tu šňůřu, abych ohýnek vesele hořící na parketách uhasila. Naštěstí, jak jsem vytáhla zástrčku, tak oheň uhasl sám. Zatím jsem si nekoupila novou zástrčku a tak se u nás nežehlí. Novou žehličku prý je kvůli tomu kupovat škoda. Počkáme, až bude hořet žehlička. No to jsou vyhlídky hospodyňky.

      Mějte se krásně a těším se moc na vaše návštěvy.

 

Knížka Olivová farma

Ahoj,
jsem tady znovu s jednou knížkou o životě v Provence. Objednávala jsem opět na internetu v Knihkupectví Daniel. 

Autorkou je Carol Drinkwaterová, která píše o své lásce k Provence a k pokusu usadit se tady. Když jsem hned na obálce uviděla pod titulem "Milostný román", trochu jsem se lekla, protože ten jsem zrovna chuť číst neměla, ale nenechte se odradit. Vztah autorky je tady zmiňován jen okrajově a spíš tak, že partner jí plně podporuje v jejím snu usadit se v Provence a získat zde nějakou nemovitost. Hlavní hrdinka je herečka, která zároveň píše scénáře. Žije trvale v Anglii. Jejím partnerem je francouzský producent filmů, který trvale žije v Paříži. Je rozvedený a má dvě dospívající dcery. Podaří se jim zakoupit zchátralou olivovou farmu.

Kromě obnovy domu alespoň do té míry, aby byl obyvatelný se pustí i do záchrany staré olivové plantáže. Prožijí požár, mistrál, vyrovnají se s nesouhlasem rodiny. Nakonec se jim povede překonat i zdravotní problémy, problémy s financováním domu i dokonce získají pro jejich výborný olivový olej osvědčení AOC, Appelation d Origine Controlée - vysvědčení kvality pro nejlepší olivové oleje v kraji.

     Ze začátku se mi knížka sice zdála trošku těžkopádná a rozvláčná, ale pak jsem se do ní začetla a moc se mi líbila.

Knížka Provence jako sen

Ahoj všem,
     už jsem určitě psala, že moc ráda odpočívám u knížek. Skoro každý den, když jindy nevybyde čas, tak alespoň těsně před spaním pár řádek si prostě musím dopřát. A protože vyznat se v široké nabídce knih všech možných vydavatelů a vybrat si je opravdu složité, ráda si před koupí přečtu o knize nějaké recenze. A tak jsem se rozhodla, že si na blogu udělám takové knižní okénko, kde vás s přečtenými knížkami jen tak krátce seznámím. Třeba někomu pomůžu s výběrem. A když ne, aspoň si utřídím myšlenky, které mě při čtení napadají.

     U knížky si chci opravdu odpočinout a tak nečekejte žádné náročné psychologické texty. Mám ráda různé historické romány nebo i romantické, pokud to není předsi jen úplně přes míru a hodně často nad knížkami utíkám třeba do slunné Itálie nebo do Provence.

     Takovým příjemným útěkem do Provence je knížka Lenky Civade Provence jako sen. Není to novinka, takže spousta z vás jí už třeba četla. Lenka píše o vlastním životě ve Francii, kdy se s manželem rozhodli přestěhovat do Provence, kde se snažili sehnat dům. Nakonec získali do vlastnictví dům, spíš rozvalinu, který zrekonstruovali a několik let provozovali úspěšně penzion. V hale vystavovali i díla mladých umělců, pořádali vernisáže a koncery. Bohužel, lidská závist funguje i ve Frakncii a nakonec  jim život pomocí byrokratických nařízení spoluobčané tak znechutili a otrávili, že vysněný zámek prodali a odešli zase o kousek dál. Knížka mě naprosto nadchla a unesla a tak doufám, že o dalším životě ve Francii autorka ještě něco napíše. S úžasným optimismem popisuje nesnáze při opravách i zimách strávených v obytném přívěsu. S vtipem a humorem zjišťujeme, že obdivovaná francouzská ležérnost může být poněkud na obtíž, pokud řemeslník místo zítra přijde za tři neděle a tváří se, že je všechno v nejlepším pořádku.

     Pokud tedy hledáte víkendové čtení nebo už vybíráte příjemnou knížku na dovolenou, tuhle určitě doporučuji.

Prostřený stůl

Ahoj,
včera jsem viděla nějaký pořad o Holašovicích s Miroslavem Táborským. Kromě toho, že je to nádherná vesnice, tam říkal krásnou věc, se kterou se plně ztotožňuji. A sice, že Číňané říkají, že keramika teprve použiváním ožívá a získává duši a že se tedy používat má. I já si nekupuji nic jen na vystavení, i hezké kousky alespoň čas od času používám a na něco co používat nechci neplýtvám penězi a upřímně u nás hlavně místem.
A tak občas slavnostněji prostřu s mým oblíbeným pomněnkovým porcelánem.

 Při této příležitosti jsem zjistila, že stůl 120x80 je pro 6 lidí opravdu jen tak tak. Jak velký stůl máte doma?  Pokud by jste měl někdo tip na pěkný rozkládací stůl z masivu, ráda uvítám odkaz.

Jak jsem se tak snažila co nejlépe pohostit hosty a zárověň vše uchránit před 4 dětmi ve věku 1 - 6 let a je před zraněním, zapomněla jsem poněkud vyfotit menu. Tak to si nechám zase na příště.

Hezké odpoledne

Halušky

Miluju halušky. Když trávíme dovolenou na Valašsku nebo na Slovensku, jsem schopná se s nimi živit celý týden. A tak když jsme od mýho taťky dostali takovouhle domácí uzenou nádheru,

 první co mě napadlo, že musím zkusit uvařit halušky.
Začala jsem hledat recept. Na mém oblíbeném blogu o vaření Dolce vita jsem našla krásný podrobný návod.

Někde jsem dokonce četla, že není potřeba dávat mouku, že stačí na spojení škrob z brambor. Možná, že to funguje. Jenže pravděpodobně to funguje pouze, když máte správné brambory. S našimi bramborami univerzálními, které používám na všechno a jsou spíše lojovatější, se mi půlka dávky skoro úplně rozvařila.
 Takže do druhé půlky jsem přidala mouku, vždycky hrst hrubé, hrst hladké, až mi vzniklo těsto, které mi přislo tak akorát.

Měla jsem strach z tvorby halušek na prkénku a tak jsem použila síto na halušky. Protože je ale v těstě dost brambor, moc mi to nešlo, a hlavně to trvalo dost dlouho. Nejspíš by se mi první rozvařily, než bych stihla do hrnce všechny protlačit a tak jsem nakonec předsi jen vzala prkénko a nůž a příště už budu haluška dělat jen takto.
A tady je už hotový výsledek.

Byly výborné a pokud je máte rádi recept určitě vyzkoušejte.

Háčkovaná dečka

Ahoj,
     zase mi jedna předloha nedala spát a musela jsem si jí uháčkovat.

Věřte nebo ne, ale pár míst kam se mi ještě nějaká dečka hodí ještě mám.

Tahle skončila na stolku v předsíni.

Protože předloha na ní je hezky čitelná, tady jí máte. Třeba jí využijete.

Mějte se krásně.

Soutěž u Vivi

Ahoj,
podle francouzů má mít každá žena alespoň jednu rtěnku od Chanelu. Že jí ještě nemáte? Tak honem k Vivi, třeba jí vyhrajete v její úžasné Giveaway. Anebo radši ne. Ať nás tolik není a moje šance na výhru stoupne. Jenže pouze statisticky. Štěstí v hrách mě totiž obchází ukrutným obloukem.

     Hezký den