Knížka Provence jako sen

Ahoj všem,
     už jsem určitě psala, že moc ráda odpočívám u knížek. Skoro každý den, když jindy nevybyde čas, tak alespoň těsně před spaním pár řádek si prostě musím dopřát. A protože vyznat se v široké nabídce knih všech možných vydavatelů a vybrat si je opravdu složité, ráda si před koupí přečtu o knize nějaké recenze. A tak jsem se rozhodla, že si na blogu udělám takové knižní okénko, kde vás s přečtenými knížkami jen tak krátce seznámím. Třeba někomu pomůžu s výběrem. A když ne, aspoň si utřídím myšlenky, které mě při čtení napadají.

     U knížky si chci opravdu odpočinout a tak nečekejte žádné náročné psychologické texty. Mám ráda různé historické romány nebo i romantické, pokud to není předsi jen úplně přes míru a hodně často nad knížkami utíkám třeba do slunné Itálie nebo do Provence.

     Takovým příjemným útěkem do Provence je knížka Lenky Civade Provence jako sen. Není to novinka, takže spousta z vás jí už třeba četla. Lenka píše o vlastním životě ve Francii, kdy se s manželem rozhodli přestěhovat do Provence, kde se snažili sehnat dům. Nakonec získali do vlastnictví dům, spíš rozvalinu, který zrekonstruovali a několik let provozovali úspěšně penzion. V hale vystavovali i díla mladých umělců, pořádali vernisáže a koncery. Bohužel, lidská závist funguje i ve Frakncii a nakonec  jim život pomocí byrokratických nařízení spoluobčané tak znechutili a otrávili, že vysněný zámek prodali a odešli zase o kousek dál. Knížka mě naprosto nadchla a unesla a tak doufám, že o dalším životě ve Francii autorka ještě něco napíše. S úžasným optimismem popisuje nesnáze při opravách i zimách strávených v obytném přívěsu. S vtipem a humorem zjišťujeme, že obdivovaná francouzská ležérnost může být poněkud na obtíž, pokud řemeslník místo zítra přijde za tři neděle a tváří se, že je všechno v nejlepším pořádku.

     Pokud tedy hledáte víkendové čtení nebo už vybíráte příjemnou knížku na dovolenou, tuhle určitě doporučuji.

Prostřený stůl

Ahoj,
včera jsem viděla nějaký pořad o Holašovicích s Miroslavem Táborským. Kromě toho, že je to nádherná vesnice, tam říkal krásnou věc, se kterou se plně ztotožňuji. A sice, že Číňané říkají, že keramika teprve použiváním ožívá a získává duši a že se tedy používat má. I já si nekupuji nic jen na vystavení, i hezké kousky alespoň čas od času používám a na něco co používat nechci neplýtvám penězi a upřímně u nás hlavně místem.
A tak občas slavnostněji prostřu s mým oblíbeným pomněnkovým porcelánem.

 Při této příležitosti jsem zjistila, že stůl 120x80 je pro 6 lidí opravdu jen tak tak. Jak velký stůl máte doma?  Pokud by jste měl někdo tip na pěkný rozkládací stůl z masivu, ráda uvítám odkaz.

Jak jsem se tak snažila co nejlépe pohostit hosty a zárověň vše uchránit před 4 dětmi ve věku 1 - 6 let a je před zraněním, zapomněla jsem poněkud vyfotit menu. Tak to si nechám zase na příště.

Hezké odpoledne

Halušky

Miluju halušky. Když trávíme dovolenou na Valašsku nebo na Slovensku, jsem schopná se s nimi živit celý týden. A tak když jsme od mýho taťky dostali takovouhle domácí uzenou nádheru,

 první co mě napadlo, že musím zkusit uvařit halušky.
Začala jsem hledat recept. Na mém oblíbeném blogu o vaření Dolce vita jsem našla krásný podrobný návod.

Někde jsem dokonce četla, že není potřeba dávat mouku, že stačí na spojení škrob z brambor. Možná, že to funguje. Jenže pravděpodobně to funguje pouze, když máte správné brambory. S našimi bramborami univerzálními, které používám na všechno a jsou spíše lojovatější, se mi půlka dávky skoro úplně rozvařila.
 Takže do druhé půlky jsem přidala mouku, vždycky hrst hrubé, hrst hladké, až mi vzniklo těsto, které mi přislo tak akorát.

Měla jsem strach z tvorby halušek na prkénku a tak jsem použila síto na halušky. Protože je ale v těstě dost brambor, moc mi to nešlo, a hlavně to trvalo dost dlouho. Nejspíš by se mi první rozvařily, než bych stihla do hrnce všechny protlačit a tak jsem nakonec předsi jen vzala prkénko a nůž a příště už budu haluška dělat jen takto.
A tady je už hotový výsledek.

Byly výborné a pokud je máte rádi recept určitě vyzkoušejte.

Háčkovaná dečka

Ahoj,
     zase mi jedna předloha nedala spát a musela jsem si jí uháčkovat.

Věřte nebo ne, ale pár míst kam se mi ještě nějaká dečka hodí ještě mám.

Tahle skončila na stolku v předsíni.

Protože předloha na ní je hezky čitelná, tady jí máte. Třeba jí využijete.

Mějte se krásně.

Soutěž u Vivi

Ahoj,
podle francouzů má mít každá žena alespoň jednu rtěnku od Chanelu. Že jí ještě nemáte? Tak honem k Vivi, třeba jí vyhrajete v její úžasné Giveaway. Anebo radši ne. Ať nás tolik není a moje šance na výhru stoupne. Jenže pouze statisticky. Štěstí v hrách mě totiž obchází ukrutným obloukem.

     Hezký den